reklama

Biomedicína u nás pomáhá 2,5 tisícům lidem, oproti jiným zemím jde ale o malé procento

Pacientům postiženým Chrohnovou nemocí, ulcerózní kolitidou, revmatem, lupénkou nebo i rakovinou může při jejich léčbě pomoci biomedicína. Gastroenterolog Luděk Hrdlička na rádiu Zet řekl, že se v Česku léčí biologickou léčbou více než 2,5 tisíce lidí. Podle něj je to ale malé procento. V zemích severní Evropy nebo Severní Ameriky je počet pacientů léčící se pomocí biomedicíny 2x až 3x vyšší. Jde o nákladnou léčbu, která se ročně vyšplhá až na 300 tisíc korun. Hradí ji ovšem zdravotní pojišťovny.

Mohlo by vás zajímat

Jak je to s financováním této léčby?

Léčbu v plné míře hradí stoprocentně plátci zdravotní péče, to znamená zdravotní pojišťovny. Léčba je centralizovaná, což v praxi znamená, že jsou centra, která na ni mají od ministerstva zdravotnictví od odborné společnosti povolení.  Plátci zdravotní péče, neboli zdravotní pojišťovny, poté s nimi uzavřou smlouvu na podávání biologické léčby a v plném rozsahu ji hradí. Center bylo 26 nebo 27. V současném roce přibyla centra nová. V České republice je jich tedy v současné době i přes třicet.

Vy jste hovořil o tom, že ročně léčba vyjde zhruba na 300 tisíc korun. Proč je to tak drahé?

Myslím si, že není tak drahá výroba léku nebo produkce. Nesmírně drahý je ale proces, než je ten lék vyvinut. Udává se, že náklady na výzkum a vývoj léku před tím, než je vůbec možné ho distribuovat nebo vyrábět, dosahují v přepočtu třiceti miliard korun. Jak se zkoumají nové a nové léky a nové molekuly, tak jenom zlomek z nich dojde k úspěšným klinickým zkouškám na nemocných pacientech. Až potom se může lék vyrábět. Poté po relativně dlouhou dobu okolo desíti nebo patnácti let firma, která lék vyvinula, má na tento lék patent. Za tuto dobu musí firma získat zpátky náklady, které investovala do léku včetně nějakého profitu.

Neexistuje nějaká možnost levnější biologické léčby?

Ta možnost v klinické praxi existuje asi tři roky. U nás je to druhým rokem a jsou to takzvané léky biosimilární, což je v překladu v případě tablet něco jako léčba generická. To znamená, že po 10 až 15 letech, kdy vyprší firmě patent, která lék vyvinula, tak lék stejný nebo molekulárně obdobný začnou produkovat i jiné firmy a samozřejmě konkurence na trhu pak sníží cenu toho léku. To se stalo v našem případě, kdy se snížila o třetinu po zavedení biosimilárních léků. Díky snížení ceny můžeme léky na biologickou léčbu podávat většímu počtu pacientů.

Biologická léčba je jednak nákladná, ale ten proces, než se tomu pacientovi schválí, je poměrně zdlouhavý a jsou tam nějaká kritéria proto, aby mu mohla být indikována. Za jakých okolností se tedy pacientovi biologická léčba indikuje?

My bychom biologickou léčbu mohli podat každému pacientovi. Ta praxe, když se před patnácti lety ta léčba zaváděla, byla totiž taková, že každého pacienta individuálně na základě lékařských práv a nálezů schvaloval revizní lékař. Ten vždy schválil jednu dávku nebo dvě dávky. Nyní, v rámci svého rozpočtu nebo budgetu peněz na biologickou léčbu, může konkrétní centrum léčit jakéhokoliv pacienta si tam zařadí. Má to ale jeden háček. Ty pojišťovny samozřejmě takto drahou léčbu zpětně kontrolují. Jednou za dva až tři roky přijde do centra revize, která vybrané pacienty kontroluje. Kontroluje, jestli byla léčba nasazena podle kritérií, které jsou uznávané nebo domluvené. Pokud tomu tak není, tak je oprávněna vyžadovat veškeré finanční prostředky, které proplatila zpátky po tom centru. V tomto objemu peněz to může být pro centrum likvidující.

 

 

Článek obsahuje pouze úryvky z rozhovoru s gastroenterologem Luďkem Hrdličkou. Celý rozhovor si můžete přehrát v playeru výše.

 

Zdroj: Zet

reklama

Biomedicína u nás pomáhá 2,5 tisícům lidem, oproti jiným zemím jde ale o malé procento Foto: Shutterstock.com

reklama

Další články