Částečně oblačno Praha · 17°
18. 10. · Lukáš Změnit

reklama

„Vyplácí se hrát podle pravidel, člověk nepotřebuje šidit,“ říká J. Bubeník

Lidem se vyplácí za každé situace hrát podle pravidel. Člověk tak nepotřebuje šidit, krást, vymýšlet si a brát věci přes roh. V pořadu Alter Eko to v rozhovoru s koučem, mentorem a bývalým prezidentem Microsoftu pro Evropu Janem Mühlfeitem řekl úspěšný podnikatel a majitel personální agentury Jan Bubeník.

Další díly pořadu

Kdo myslíte, že vás v mládí nejvíce ovlivnil?

Jednoznačně oba rodiče a prarodiče. Vyrostl jsem v rodině dvou tělocvikářů, kteří se našli jako partneři. Našli se i v té profesi. Bylo super vidět, jakým způsobem mluví nadšeně o tom, co dělají. Bylo to další poslání a rozměr jejich života. Když tátu po 68 vyhodili z vysoké školy, tak říkal, že kdyby neměl rodinu, která funguje, tak by neměl důvod tady na tom světě být.

Na které učitele nejraději z dětství vzpomínáte?

Vzpomínám na učitele, kteří uměli ocenit silné stránky na každém dítěti. Na každém jedinci najdete něco pozoruhodného. Najdou se věci, za které lze lidi férově pochválit a namotivovat, tak aby i tomu notorickému propadlíkovi ukázali, že ne ve všem v životě selhává. Na gymplu jsem nenáviděl dva předměty – angličtinu a matiku. Angličtinu kvůli tomu, že jsem neměl motivaci, jak ji používat a matiku kvůli tomu, že jsem se na ni musel strašně nadřít. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že vystuduji aplikovanou matematiku v angličtině, tak mu dám prostě rovnou tečku. Tam si pamatuji, že pro mě byly nejtěžší vysoká aplikovaná matematika, které se používá na ekonomické optimalizace. Měli jsme tam skvělého kantora, který uměl komplikovanou věc, které jsem se dopředu bál, tak dobře prezentovat a ukázat, na co je to dobré.

Kdy jste našel větší oblibu k byznysu?

Myslím si, že jsem ji našel ve chvíli, když jsem studoval angličtinu v Americe. Začal jsem se tam bavit s mým domácím, který byl po operaci srdce. Byl to člověk, který postavil firmu na matrace a úspěšně ji prodal. V tu chvíli už byl v důchodu. Začal se se mnou bavit o takových byznysových situacích. Učil mě angličtinu a zároveň mi otevíral spoustu obzorů, donutil mi si udělat nějaký přehled o tom, jaké víry je moje rodina a jací byli moji předci. On byl židovského původu a přišel z východní Evropy. Dostali jsme se tak k věcem, které mě do té doby nenapadaly. Nasvítilo mi to zajímavost byznysu a ekonomiky, že jsem se o tom chtěl víc dozvědět.

Pak přišla práce u McKenzie. Jak dlouho jste tam pracoval?

Dva roky. Byl to asi můj nejlepší profesní omyl života. Tam mi poslal CVčko jeden člověk, který tady měl fond rizikového kapitálu. Chtěl, abych pro ně pracoval. Já jsem ani nevěděl, co to je za firmu. On to tam poslal, šel jsem tam na interview, udělali mi nabídku. Bylo to strašně dobré ve dvou věcech. Zaprvé v tom, že bych nikomu jinému nedovolil, aby mě naučil tolik věcí v tak krátkém čase. Bylo to hodně koncentrovaný.  Strašně moc investovali do našeho vzdělávání a rozvoje obecně. Tou druhou věcí je, že tam bylo strašně moc chytrých a slušných lidí, s kterými jsem do teď ve velice blízkém kontaktu. Dalším aspektem byla skutečnost, že tam vládla meritokracie, že tam chodili děcka, kterým bylo sotva přes dvacet. Měly zkrátka dobré vzdělání, byly chytrý a pracovitý a ta firma je za to odměňovala. Na tu dobu jim dávala platy pomalu jako ředitelům. S tím odstupem člověk vidí, že člověk nepotřeboval šidit, krást, vymýšlet si, brát to přes roh. Tam jsem se naučil, že se vyplácí hrát podle pravidel. To je strašné štěstí, protože tenkrát se asi v ekonomice nejvíc kradlo a člověk mohl mít falešné bohy.

Pak jste začal dělat personální poradenství. Co vás k tomu inspirovalo?

Když jsme byli v McKenzie, tak jsme často pracovali pro polostátní firmy, jako je Komerční banka. Firma se snaží vždy udělat nejlepší řešení z globálního hlediska. Zaparkovali jsme tak nejnovější formuli jedna do garáže a pak tam přišel nějaký politický motivovaný moula, který když vyjížděl, tak urval zrcátka, spoiler a všichni jsme nakonec vypadali jako pitomci. Když za mnou přišli headhunteři, kteří mě headhunterovali, abych byl headhunter s tím, jestli by mě nebavilo tam dávat piloty. Když mluvíme o nějakým vlivu a impactu, tak u toho jsem se bouchl do hlavy a řekl si, že je to přece to. Mě lidi zajímali vždy víc než čísla a procesy. Když jsem si tyto věci dal dohromady, tak jsem si říkal, sakra jak to, že mě to nenapadlo dřív. Začal jsem to tedy dělat a do dneška mě to strašně vzrušuje. 

 

 

Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Janem Bubeníkem si můžete poslechnout v playeru výše.

Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 

 

Zdroj: Zet

„Vyplácí se hrát podle pravidel, člověk nepotřebuje šidit,“ říká J. Bubeník Foto: Zet: Jan Bubeník a Jan Mühlfeit

reklama

Další články

  1. Kyrgyzstán zuří kvůli Liglassu

    Byznys ·

    Obvinění z blamáže i volání po padání hlav ve vládě zní v Kyrgyzstánu v souvislosti s aférou okolo české firmy Liglass Trading. Ta měla podle dohody s kyrgyzskou vládo…

  2. Divoký katalánský podzim

    Společnost ·

    Někdy by se v tom člověk mohl i ztratit. Z médií se dozví, že se možná bude v Katalánsku hlasovat o nezávislosti na Španělsku. Ale současně, že by za protlačení refere…

  3. Trump: Venezuela se musí vrátit k demokracii

    Společnost ·

    Ve Venezuele musí být opět nastolena demokracie. V případě, že bude venezuelský prezident Nicolás Maduro pokračovat v autoritářství, jsou Spojené státy připraveny podn…