Sníh Praha · 0°
22. 01. · Slavomír Změnit

reklama

„Člověk by se měl dívat sám na sebe, co si myslí ostatní není důležité,“ říká Veronika Lálová

Lidé by měli žít přítomným okamžikem. Neměli by lpět na přítomnosti nebo budoucnosti. V pořadu Myšlení první ligy v rozhovoru s koučem, mentorem a bývalým prezidentem Microsoftu pro Evropu Janem Mühlfeitem to řekla vítězka StarDance Veronika Lálová. Podle jejích slov by se lidé měli zaměřit sami na sebe a ne na to, co si o nich myslí ostatní. 

Další díly pořadu

Kdo měl na vás v dětství největší vliv?

Největší vliv na mě měli v dětství samozřejmě rodiče. Poté to byli samozřejmě trenéři, protože kromě školy jsem nejvíce času trávila na parketě.

Jak se trenér na tanec liší od trenéra sportovního. Je to podobné nebo v čem je to jiné?

Já si myslím, že je to hodně podobné. Oni nás samozřejmě trénují v tom tanci, ale také v té kondičce. Radí, co bychom měli jíst, jak bychom měli relaxovat. Spíš dbají pozornost na tom tréninku a na té technice. Někdy třeba jezdí na soutěže fandit, aby věděli a koukali na nás, co bychom měli pro příště zlepšit a co nás na tréninku učit více.

Vedli vás rodiče od malička k tanci?

Rodiče mě podporovali. Rodiče mě určitě k tanci nenutili. Věděli, že mě to hodně baví, že si užívám soutěže i tréninky, tak mě podporovali. Samozřejmě nejenom tím, že mě fandili ale i finančně. Taneční sport je totiž náročný na finance, takže tím jim za to děkuji, protože bez nich bych ani tančit nemohla.

Od kolika let jste se začala seriózně věnovat tanci?

V sedmi letech jsem začala tančit. Možná půl roku nebo rok mi trvalo, než jsem se naučila základům společenských tanců. Asi v osmi letech jsem už začala soutěžit. To jsme začali jezdit na soutěže, trénovat, makat atak dále. V deseti ve dvanácti letech to už byly i mistrovství a to už bylo opravdu soustředění a makání pořádné.

Které talenty a přirozené silné stránky využíváte právě ve svém životě a hlavně při tom tanci?

Nejvíc asi využívám to, že když si něco usmyslím, tak se do toho prostě pustím. Jedu do té doby, než to získám nebo než toho dosáhnu. To si myslím, že je má silná stránka. Prostě si jdu za tím, co doopravdy chci. Další silnou stránkou je soutěživost. Když jsem byla menší, tak jsem se za každou cenu snažila vyhrát. Dnes to mám možná maličko jinak. Do StarDance jsem šla s tím, že si tu soutěž užiji. Nešla jsem tam s tím, že ji chci vyhrát. To by mě v nějakých prvních kolech ani nenapadlo. Soustředila jsem se na to prožít tanec a soustředila jsem se na to, aby nám lidi fandili, jak si to s tím Zdeňkem užíváme.

Co jste studovala a co jste si z toho vzala pro normální život?

Já jsem v Liberci studovala peďák – španělštinu a humanitní vědy, což obsahuje filozofii, politologii, občanskou výchovu atak dále. Mně to ze začátku moc nebavilo. Pořád jsem chtěla španělštinu. Zajímala mě i historie jak Španělska, tak i ostatních jižních zemí. Ve třetím ročníku a ke konci mě to strašně zaujalo. To byly státní otázky, kdy já jsem skutečně začala filozofovat, kdy jsem měla pomocníka, který mě trochu do toho zasvětil. Jednu otázku jsme řešili třeba týden jenom proto, že mě to zajímalo. 

Kdyby tu byl s námi Buddha a vy byste se mohla zeptat jenom na jednu otázku, jaká otázka by to byla?

Je to poměrně složitá otázka. V poslední době si říkám a dívám se na lidi v okolí, jestli jsou šťastní. Tak bych se ho možná zeptala, když on vlastně říká, že je potřeba zbavit se v životě utrpení a žít přítomným okamžikem, tak kdyby se podíval na lidi, co by si řekl o té dnešní době. Jestli opravdu žijí přítomným okamžikem, nebo lpějí na přítomnosti nebo budoucnosti a jestli někdy neřešíme zbytečné věci. Jestli neřešíme to, jak se na nás dívají ostatní lidé, což považuji v životě za takovou brzdu. Člověk by se měl dívat sám na sebe a mít na sebe samotného sám nějaké názory a ne dávat na názory druhých nebo říkat si, co si o mně myslí. To by nás nemělo ani zajímat.

Myslíte si, že lidé mají v dnešní době větší ega než za doby Buddhy?

To si tedy myslím, že mají. Bude to hodně věcí, co to způsobilo. Technika, Facebooky, Instagramy si myslím, že společnost trochu brzdí a když nemám tolik lajků, tak si myslím, že je to špatně. To, že lidé nedokáží spolu víc komunikovat nebo, že si píší jen přes komunikační kanály. Mně by se líbilo víc, kdybychom byli spolu a kdybychom se víc stýkali. 

 

Článek obsahuje pouze část rozhovoru. Celý rozhovor Jana Mühlfeita s Veronikou Lálovou si můžete poslechnout v playeru výše.

Pravidelné rozhovory s hosty rozvojového kouče, mentora a také bývalého prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma osobního rozvoje uvádíme v pořadu Myšlení první ligy na rádiu ZET každé pondělí po 10:45. 

 

Zdroj: Zet

 

„Člověk by se měl dívat sám na sebe, co si myslí ostatní není důležité,“ říká Veronika Lálová Foto: Zet: Veronika Lálová

reklama

Další články

  1. Vítězem rakouských voleb je populismus

    Společnost ·

    V rakouských parlamentních volbách zvítězil populismus a alpská země se tak posunula výrazně doprava. Po nedělních parlamentních volbách o tom alespoň referují německá…